Karlsruhe 2011
KARLSRUHE 2011
15. halový sraz modelářů
Ve dnech 14.-16. ledna 2011 probíhal v západním Německu sraz především parních modelářů velkých měřítek. Veletrh probíhal v budově "Messe Karlsruhe" jižně o města a byl rozdělen do dvou velkých hal.
Halle eins:
Ihned od pokladny se vchází do první obří haly. Zde se nacházelo nespočet stánků se zbožím pro modeláře. Zakoupit jste si tak mohli soustruhy, frézy, nápravy, motory, parní stroje, kolejnice, barometry, odbornou literaturu, nebo rovnou celé lokomotivy či vozy, ať již ty malinkaté na rozchod 4,5 cm, nebo takové, na kterých se již může vozit i člověk. Překvapil mě opravdu rozsáhlý výběr miniaturních šroubků, profilů, ložisek a nekonečný výběr z příslušenství na lokomotivy. U stánku "Gmeinder" bylo několik nabízených lokomotiv se spalovacím motorem, 
dva velké věrné modely kiplor (typický nákladní vagón pro průmyslové drážky) a nespočet různých dílů od ložiskových domků až po samotné rámy či nárazníky, z kterých by jste mohli postavit celý vagón na místě. V zadní části haly bylo rozestavěno ve výšce pasu několik kolejišť o rozchodu 45 mm a místo se našlo také pro výstavu parníků a stabilních parních strojů. U největšího kolejiště byla hojně zastoupena moravská delegace SMPD, která pro tentokrát nechala velké modely doma a spokojili se s "prcky". Tyto malé parní mašinky jsou ve většině případů docela hezké a propracované modely, ovšem parní pohon zde nevytváří takové podmínky jako u modelů velkých. Příjde mi, že mašinka má ostrý a nereálný rozjezd a během krkolomné jízdy vydává zvuky připomínající udýchaného jezevčíka. Lokomotiv zde bylo nespočet. Ale nebylo to to poslední, co mohla výstava nabídnout. Brzo jsem se proto odebral do druhé haly, kde bylo také na co koukat.
Halle zwei:
V mírně zakouřené hale byl cítit kouř a olej. Neustále se ozývaly zvuky píšťal nejrůznějších hlasů. A koleje naprosto vš
ude kolem. Po nich jezdily malé vláčky, na kterých pyšně seděli jejich majitelé. Za některými lokomotivami se táhl dlouhý štos malých vozíků osobních, i nákladních. Po obvodu druhé haly výstaviště se táhlo splítkové kolejiště obou rozchodů - 127 i 184 milimetrů. Po tom větším se pak proháněli mimo jiné i 2 parní lokomotivy s neskutečně dlouhou jedenácti vozovou soupravou lavicových vozů plných lidí. První z nich byla lokomotiva řady "U", u nás známá spíše pod Kryšpínovým označením U37. Ta druhá pak byla nádherná tendrovka Mh7. Tyto soupravy zajišťovaly tzv. komerční provoz pro návštěvníky. Cena za jednu jízdu - 2€, za 3 jízdy sleva - 5€. Mezy těmito "obry" se proplétalo několik, již kratších, souprav. Mnohem více prostoru bylo ovšem na výstavě dáno "pětkovým" modelům (127mm), které hojně využily rozsáhlé kolejiště uvnitř "sedmičkového" okruhu. Zajímavé bylo sledovat rozdíly mezi modeláři. Někteří měli svoji křiklavě červenou mašinku nejistého tvaru a původu (Teď nenarážím na tu svoji 
) ověšenou bezpočtem různých plyšáků a nápisů, zatímco jiní doslova dbali na naprostou modelovou věrnost svých v mnoha případech vlastnoručně vyrobených 
vozidel. Byly k vidění i oba případy v jednom, kdy nádherný model staré elektrické lokomotivy byl "znehodnocen" plyšáky narvanými na přední plošině stroje. Dále se po trati prohánělo několik seriových modelů, které se prodávaly hned ve vedlejší hale (1). Případní "kupci" tak měli možnost lokomotivy patřičně okoukat u výrobce a potom je také vidět v činnosti na kolejišti. Hnacích vozidel zde bylo opravdu mnoho. Nechci přehánět, ale jejich počet se silně blíží ke stovce. A nesmíme pominout vozidla tažená, kde by můj odhad možná přidal na konec ještě jednu nulu.
Ačkoliv svědci z předchozích let tvrdili, že rok 2011 je zatím nejslabším ročníkem tohoto festivalu, za sebe mohu říct, že návštěva skutečně stojí zato. Tak nashle v příštím roce, popřeje-li štěstěna, tak už s vlastní mašinkou!
<vlf>
Více fotek najdete ve fotogalerii