VLAKOFIL

Strasshof

Železniční muzeum s parkovou dráhou

Dne 2.října 2010 jsem navštívil železniční muzeum v severním Rakousku, kde kromě mnohdy velice unikátních parních, motorových, elektrických lokomotiv a vozů nejrůznějšího stádia rozkladu najdeme i parkovou drážku, řešenou standartně jako splítka rozchodů 127 a 184mm. Dráha je budována již od konce minulého století, délka základního okruhu dosahuje délky 400m.

Projížďka za 1€ začíná v tříkolejném krytém perónu. Jakmile se na světelném návěstidle rozsvítí návěst "volno", vlak se dá do pohybu. Projíždí kolem tříkolejného depa pro soupravy (vnější podoba představuje zmenšeninu obřího dřevěného skladiště). Vedle depa se kolej větví na malý a - zatím nedokončený - velký okruh kolem vodárny (délka 1km). Že je velký okruh již několik let nedokončený dokazují koleje, jež jsou rezavé a zarostlé v divoké vegetaci, což vyvolává dojem zrušené tratě. Za přejezdem se trať stáčí vlevo do první smyčky. V oblouku se napojují koleje velkého okruhu a hned za výhybkou je výhybka další, tentokrát od (taktéž nepoužívané) "vlečky". Za dalším přejezdem vlak vjíždí do krátkého tunelu, za kterým trať opět vjíždí do nádraží. Po průjezdu stanice následuje dvoukolejka, po jejíž druhé koleji se vlak, po otočení v další smyčce zase a tentokrát definitivně vrátí zpět do nádraží.

Výchozí (i cílové) nádraží

Tunel

Pohled do depa, vpravo lokomotiva "U"

Lokomotiva "Jenbach" a detail motoru s převody

Rozestavěná rotunda s točnou

 Poblíž nádraží je kruhovitá jáma do země - základ pro budoucí točnu s rotundou. A dalších plánů do budoucnosti je zde opravdu hodně. Kromě dokončení velkého okruhu s koncem u vodárny existují plány vést koleje ještě dál, skoro až na úplný konec depa (další 1 km). Celková délka kolejí by pak dosahovala přibližně 2 km, což by byl jistě středoevropský unikát. Bohužel nynější stav traťového svršku již existující tratě, nedokončené rotundy a také stále nedokončený velký okruh nenasvědčují, že by v nejbližších letech byl projekt realizován.

Zarostlé koleje "Velkého okruhu"

Vozidel zde příliž nebylo. Většinu vlaků odvezl červený "Jenbach" (jednoduchý model úzkorozchodné průmyslové lokomotivy), večer se k ní přidal méně výkonný model normálněrozchodné lokomotivy řady V36. V depu stála studená parní lokomotiva "U", v Československu známá jako řada U37. Vozy pro veřejnost byly lavicové, otevřené, s podvozky mezi jednotlivými články (podobně jako např. tramvaj KT8).

Co jsem ovšem pozitivně ocenil, byly noční jízdy. Romantika klapotu kol při jízdě tmavou krajinkou byla okouzlující. Doufám, že takové noční jízdy budou probíhat i na Brněnské dráze.