VLAKOFIL

PROJEKT LOKOMOTIVY BA700

JAK TO VLASTNĚ ZAČALO 

Když jsem se na brněnském výstavišti v roce 2008 poprvé setkal s modely supervelkých měřítek, jezdících na přenosném kolejišti s rozchodem 127mm, byl jsem fascinován na tolik, že jsem se rozhodl si takovou lokomotivu vyrobit. Pochopitelně to bylo jen první nadšení které by samo o sobě neplodilo žádné ovoce. Já, jakožto železniční fanda a modelář jsem ocenil dokonalé propojení modelu se skutečnou železnicí, neboť modely vlaků v měřítku 5 nebo 7 palců jsou již natolik velké, že se na nich mohou vozit lidi. A strojvedoucí sedí na voze za lokomotivou, kterou ovládá. Myslím, že snad každý železniční modelář někdy zasnil, že by se na svých modelech v měřítku HO či TT svezl. Modely supervelkých měřítek to umožňují, či dokonce vyžadují. Sedíte za modelem a svůj stroj ovládáte jako opravdovou lokomotivu. Zároveň je zde však výhoda prostorová, protože opravdovou velkou lokomotivu asi těžko položíte do kufru a odvezete si ji domů. Existují skoro všechny trakce lokomotiv: Elektrické (akumulátorové), motorové (benzinové) i parní. U poslední jmenované se jedná o opravdové parní lokomotivy, do které musíte dobírat vodu, hlídat tlak a samozřejmě přikládat uhlí do pece. Řízení proto není nic jednoduchého, neboť narozdíl od velké železnice zde vykonáváte práci strojvedoucího i topiče současně. Ale jízda stojí za to!

Zadní část parní lokomotivy "PONAVA" s topeništěm

Akumulátorové a motorové lokomotivy jsou na ovládání a pochopitelně i na výrobu mnohem jednodušší. Klubovní elektrické lokomotivy AEG mají navíc ovládání zjednodušeno natolik, že s lokomotivou jedete jako s mašinkou na kolejišti. Ovladač má jeden potenciometr na ovládání jízdy/brzdy (podobně jako u trafa malých modelů), přepínač směru jízdy, hlavní vypínač a tlačítko houkačky. Neříkám, že je nuda s lokomotivou jet, ovšem chybí tomu trošku "složitosti".

Detail ovladače akumulátorové lokomotivy AEG

Na začátku roku 2010 se rozběhly práce na brněnské parkové dráze. Já su Brňák, takže jsem celou stavbu mohl bez větších problémů sledovat. V květnu pak proběhly první jízdy a já byl rozhodnut: postavím si lokomotivu.

ZÁKLADNÍ POŽADAVKY

Modely vozů i lokomotiv na rozchod 127/184mm se vyrábí i továrně a to převážně na západě, kde jsou takové železnice poměrně rozšířené. Ovšem cena takovýchto výrobků je pro mě nepřijatelná a tak jsem přistoupil k domácí výrobě. Jako první věc bylo třeba rozhodnout, jakou lokomotivu bych chtěl. Samozřejmě chci parní lokomotivu, ovšem na výrobu tak složitého stroje bych si zatím netroufl. Zvolil jsem proto nejjednodušší variantu, tedy lokomotivu akumulátorovou.

Rozepsal jsem si své požadavky, aneb co od lokomotivy očekávám:

        1) Rozchod 184mm (Z důvodů lepší stability)

        2) Přiměřená pořizovací cena

        3) Lokomotiva dostatečně velká, aby se do ní vešel strojvedoucí

        4) Ovládání lokomotivy umožní jízdu doběhem, apod.

  Jsem sice modelář, ovšem až do teď jsem se pohyboval v měřítku 1:87, takže mým stavebním materiálem byl papír, případně umělá hmota. S prací s kovy proto příliž zkušený nejsem , takže jsem se rozhodl, že nebudu stavět model konkrétní lokomotivy, ale lokomotivu vlastní, jednoduché konstrukce. Dalším důvodem pro toto rozhodnutí pak byl i další požadavek, který počítá s tím, že strojvedoucí bude sedět přímo v lokomotivě a nebude lokomotivu ovládat až z vozu za ní. (jako je to u ostatních modelů) Chci se tak přiblížit opravdové lokomotivě, kterou strojvedoucí také ovládá přímo, a nemusí být závislý na řídícím vagónku. Aby se ovšem do lokomotivy člověk vešel, je třeba buď lokomotivu postavit tak velkou, aby se člověk schoval dovnitř, nebo přispůsobit její konstrukci, aby mohl člověk sedět na ní. Z důvodu stability vozidel jsem přistoupil na rozchod větší, tedy 184mm. Při ovládání lokomotivy se nespokojím s "trafem", kde se celá lokomotiva ovládá jedním čudlíkem. Budu mít odděleně plyn s EDB a machanickou brzdu. Řízení pak nebude nudné a hlavně budu moci využívat doběh motoru (setrvačnost), což mi na továrních lokomotivách AEG chybí.

Jeden z prvních návrhů vnější podoby lokomotivy (ozn. A10.0)

KONSTRUKCE A OZNAČENÍ

Dále se začala řešit samotná konstrukce vozidla. Délka do 100cm, šířka 45cm, rozvor náprav kolem 60 cm. Začala se rýsovat podoba lokomotivy, která se několikrát změnila. V srpnu 2010 pak spatřila světlo světa lokomotiva s Kryšpínovým označením A21 (A11), respektive její podoba, jež vychází z původně zamýšlené lok. A10. Změna označení z A11 v říjnu 2010 na A21 byla zapříčiněna oběma hnanýma nápravama, oproti dříve uvažované pouze jedné. (první číslo v kryšpinově označení udává počet hnaných náprav) Označení lokomotivy ovšem ani tehdy nebylo konečné. Lokomotiva svým vzhledem vzdáleně připomíná úzkorozchodnou průmyslovou lokomotivu a ty v minulosti řadové kryšpinovo označení nenesly. Úzkorozchodná hnací vozidla se totiž odlišovala pouze výrobním číslem a typovým označením (např BN30). Z označení A21 dle pův. pravidel vyčteme, že vozidlem je akumulátorová lokomotiva se dvěma hnanými nápravami a hmotností 1 tunu na každé hnací dvoukolí. Poslední údaj tedy nesouhlasil  .

Nejnovější návrh (k 1.5.2011) finálního označení vychází právě z těchto myšlenek a lokomotivy by tak měla být označena jako BA700. (B = 2 hnané nápravy, A = akumulátorová lokomotiva, 700 = výkon (v tomto případě ve W)).

Další návrh vnější podoby lokomotivy (ozn. A10.1)

KONSTRUKCE

Kapota motoru se sedákem je umístěna na relativně masivním rámu. Kapota má na přední části umístěn reflektor, pod kterým je mřížka chladiče. Na bocích jsou sundávací plechy pro lepší přístup pod kapotu (akumulátory). Do zadní části kapoty je pak zapuštěn řídící pult. Za kapotou je místo pro nohy strojvůdce, který sedí na polstrovaném sedáku. Sedák je umístěn na kovové konstrukci asi 40cm nad temenem kolejnice a na jeho zadní části je zadní bílé i červené světlo. Z prostorových důvodů je mezi kapotou a sedákem do rámu zapuštěna 14cm hluboká "krabice", kam strojvedoucí zaparkuje své nohy. Každá náprava je připevněna k vlastnímu malému rámu ("podvozku"), jenž je k hlavnímu rámu připevněn přes silenbloky. Hnané jsou obě nápravy (z adhezních i výkonových důvodů). Motor o výkonu 350W je umístěn pod sedákem, druhý identický pod kapotou motoru. Jsou připevněny k rámům podvozků. Pod přední kapotou jsou umístěny akumulátory (2x12V, 65Ah, seriově), reflektor a pulsní regulace. Zadní sedák v nitru ukrývá odporník a baterii pro 12V obvod (světla, houkačka). Na dvou čelnících jsou nárazníky připomínající narazníky úzkorozchodných 600mm lokomotiv, spřahování s ostatními modely SMPD bude možné přes redukci.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÉ ÚDAJE

 Jak bude lokomotiva finálně vypadat můžete sledovat na stránce "STAVBA".

Zmenšený model pův. návrhu lokomotivy "A21.0" v měřítku 1:11.

NÁTĚR

Rám a mřížka chladiče budou černé, kapota a konstrukce sedáku pak sytě červená. Sedák bude polstrovaný. Pro vytvoření představy a doladění podoby vozidla byl postaven model 1:11 (odpovídající velikost pro rozchod 16,5mm (HO)) (viz foto - pozor, podoba lokomotivy je (bude) jiná!).

Zadní část pův. návrhu lokomotivy s ovládacím pultem.

Co říci na závěr? Lokomotiva je stavěna pro jízdu, nikoliv pro modelovou věrnost. Modeláři možná budou nad lokomotivou ohrnovat nos, ale já se nesnažil ani napodobit některému skutečnému stroji. Stavím nový typ lokomotivy, který je určen pro parkové dráhy a přizpůsoben "pohodlí" strojvedoucího.

                                                                                foto a text: ©Vlakofil